Logo

RoveZoom – Čekal jsi to ?!

( 0 hlasů ) 

ROVEZOOM je akce, kterou pořádá tým Projekt ROVE a mimo něj dělají o jarních prázdninách i ROVEHORY!

Míříme do oblasti, kterou my Pražáci nazýváme jednoduše: díra. Konkrétně se jedná o oblast Blansko, nedaleko od Brna. A proč zrovna sem? Protože právě tady se odehrává druhý a poslední (?) ročník zážitkového skautského kurzu: Rovezoom. Akce je určená zejména nám mladým skautům, takzvaným Roverům. Přes podzimní prázdniny od středy 28. října až do neděle 1. listopadu je čas věnovaný jen nám a co nás tu tedy čeká?

Již ve vlaku potkáváme prvního účastníka akce. Jmenuje se Pája, na Rovezoom jede již druhým rokem. Už tady vyzvídám, zda byla vloni akce dobrá. „Kdyby nebyla, tak bych tu asi nebyla“ odpovídá se smíchem. Společně vystupujeme na nádraží v Blansku.

 

Den první – Strašiparty? ZRUŠENA!

Po tomto příjemném seznámení najednou přišel ŠOK! Objevil se tu bezdomovec (Kuba) a „podřízl“ nám vedoucího. Ukázalo se ale, že šlo pouze o přehrání činu, který se tu odehrál před přesně 100 lety. Na nás je nyní, abychom vypátrali vraha vedoucího, aby jeho duch mohl dojít klidu.Už na nás usilovně mává jeden skaut a odvádí nás ke skupince dalších mladých lidí. „Vítáme vás na akci Rovezoom.“

Abychom mohli obdržet indicie k dopadení vraha, musíme absolvovat po cestě lesem na Obůrku všemožné aktivity na seznámení – některé jsou skupinové, jiné jen ve dvojicích. Postupně jak se stmívá a teplota klesá, mezi námi paradoxně tají ledy. Po celou cestu navíc máme každou svou roli, např. Hroch pokaždé, když se řekne jeho jméno, tak vydává zvuky jako Zombie :D A tak není divu, že jakmile jsme toto zjistili, tak jméno Hroch padalo víc, než by mělo :)

Po příchodu na základnu můžeme s radostí říci, že podobizna útočníka byla zrekonstruována a my se můžeme ohřát v teple Obůrky. Zde nás čekají ještě nějaké seznamovačky namotivované na halloween a tato zábava se postupně přelije ve zpěv s kytarou. Tahle zábava se nakonec nese každý večer.

  Den druhý - Latrína jede!

Ráno jsme celí rozespalí, jakby taky ne, vstáváme asi v 5 hodin. Jedeme za dětmi a máme si připravit program. Ještě ve vlaku jsme se rozdělili do skupinek a plánujeme. Po příjezdu do Dolní Rožínky k nám přichází Pan Klix s Kubou a vedoucí.

Tak prý jdeme za malými cikány. Napřed je nám podána krátká přednáška a poté je na čase seznámení s dětmi, které jsou zde za odměnu, že chodí po škole navíc ještě na doučování.  Děckám se hrozně líbí různé tleskačky, je hrozně milé, když za vámi pak přijdou o přestávce a ptají se, jak přesně ta říkanka byla. Během první hodiny jsme si mezi sebou vytvořili základní rysy přátelství.  Teď máme zhruba hodinu na to, abychom každý doučovali jedno dítě. Je to zajímavá zkušenost, snažit se naučit malé dítě sčítat.

Následuje oběd, což pro nás znamená společné vaření s dětmi – někdo vaří čočku a někdo zase těstoviny. Po přesolení čočky se zdá být vaření těstovin jako výhra. A po obědě už námi nachystaný program. Vrcholem je společná velká asi 30 minutová hra, která je motivována na latrínu.

Náš čas nadešel a tak musíme jet zase zpátky. Pro některé z nás je to těžké loučení, přeci jen na děti jsme si za tu krátkou chvíli zvykli a bude nám chybět ten upřímný úsměv.

 

Den třetí – Vážení poslanci, PROSTŘENO!

Po snídani je svoláno zasedání poslanecké sněmovny, a tak nahazujeme oblek, volíme si strany a zasedáme. Postupně navrhujeme zákony a naopak přinášíme konstruktivní kritiku k zákonům druhých. Celá aktivita je plna zamyšlených tváří, relevantních i naprosto nepodstatných argumentů a především možnosti mluvit před lidmi.

Pro velký úspěch zasedáme ještě po obědě, avšak ne na dlouho. Na řadu totiž přichází strategický nakupování a prodávání za co největším ziskem. Pobíháme od přístavu k přístavu. Vsadím se, že když by nás teď někdo nezasvěcený viděl, asi by si ťukal na čelíčko. Posilněni makovci běháme, jak o život.

Se získanými penězi jdeme dovnitř. Dle známé znělky poznávám, že jsme se právě ocitli v pořadu PROSTŘENO. Na nás nyní je, abychom se ve skupinkách dohodli, co budeme vařit a pak si postupně dražili potřebné suroviny. Nejdražší položka? Mléko za 23 863!

Těstoviny, brambory, banán, kakao, pepř, paprika… ano, máme všechno! A jde se vařit.

120 minut uteklo jako pára nad hrncem. Nyní přichází čas na stolování a natáčení komentářů. S nuceným úsměvem jíme připravené pokrmy a uvědomujeme si, že kuchaři z nás asi nebudou.

Posledním programem je přednáška o Albánské výzvě s Honzou Balákem. O tom jak značil cesty, aby zdejší krásu mohli objevovat turisté. O tom jak je důležité nenechat své ambice nevyužité.  

 Den čtvrtý - Šifra, luk, mráz

V sobotu ráno nás čeká snídaně a hned první šifra. Je velmi jednoduchá, ale vyžaduje soustředěnost – několik papírů s textem, ve kterém mají některá písmena odlišný styl…  Poté vybíháme na celodenní závod dvojic. Když se obujeme a vyběhneme před dům, hned nás zastaví jeden z organizátorů akce: „Tady máte na zemi dvě závaží, podpažte ruce ve výšce ramen a držte je tak. Jak dlouho je udržíte, tak dlouho vás svezeme autem, holky to mají samozřejmě zlehčený.“ Nakonec jako dvojice dokážeme závaží udržet necelé 2 minuty, nasedáme do auta a jedem.

Z šifry, kterou jsme luštili, jsme zjistili, kam máme jít,a tak vybíháme na 2 kilometry vzdálené místo: vodní nádrž Pálavu. Když dobíháme k vodě, vidíme, přesně to co jsme nechtěli: ve vodě už je do půl těla svlečený Pája, který se brodí k sloupku s šifrou, a my musíme za ním. Stejně se ale všichni tváří nadšeně a i přes promrzlé tělo, opisují přesně každýznak šifry. Polovina účastníků – vždy jeden z dvojice - se k sobě tiskne ve vodě a snaží se nedrkotat zuby, a druhá polovina dvojice se mezitím snaží vystřílet pomocí luku nápovědu a klíč k šifře.

Cílem bylo zasáhnout šípem některý z papírů, které byly nedaleko položené na zemi. Je velmi hustá ranní mlha, a tak je zasáhnutí terčů, velmi složité. I přesto neopadá dobrá nálada a všichni se spolu navzájem vesele baví.

Adamov a hrad

Závod dál pokračuje přes několik dalších šifer a míst: hřbitov, nemocnici a šachtu pod mostem. Pod mostem se jde 25 m do naprosté tmy po úzké betonové římse a tam čeká poslední zpráva: Jděte na hrad u Adamova. A tak vyrážíme na nádraží.

„Adamov je hnusné město, plné továren. Nejlepší by bylo, to všechno zbourat, úplně to tu ničí krajinu a vůbec to sem nepatří“ povídá mi Štěpán, když mě vede cestou na hrad. A já s ním souhlasím. Cesta, kterou jsme se vydali, vede několik kilometrů přes les. Zlaté listí tvoří načechraný koberec na zemi, je tu cítit čerstvý vzduch, zapadající slunce dobarvuje dokonalý obraz o kráse tohoto kraje. Jediné, co tento dojem ničí, je pár továren, na které jsme narazili hned po odchodu z Adamova, pak už je naštěstí krajina čistá a les zabarvený do podzimních barev, je naprosto kouzelný. „To je tím, že tu máme ještě smíšené a listnaté lesy, navíc já jsem na to zvyklý, pro mě je to listí jen bordel, který musím odklízet před barákem.“

Na hradu byl výhled ještě krásnější… „Kochej se,“ řekl mi Štěpán a vydal se hledat další šifry, chvíli jsem nedokázala odolat, ale pak jsem se vydala za ním k dalšímu a stanovišti.

 

Bum čeky bum

Rovesong mi zní v hlavě, ještě ráno na nádraží, když se všichni objímáme a my Pražáci se vydáváme zpět do naší milé Prahy.  Večery na Rovezoom vypadají všechny velmi podobně. Po programu se lidi sesednou, vytáhnou kytary a začnou hrát. Poslední večer však je trochu odlišný. Písníčky už máme všechny vyzpívané a navíc 2 lidi tu slaví narozeniny. Po soukromé party, která proběhla, sedíme všichni v maličkém pokojíčku a zpíváme a hrajeme. Už nám dochází nápadu a nakonec to skončí tak, že zpíváme složení jednoho z energy drinků, pak složení Milky… a jakési balady o prdu, kterou někdo ukradl ze stěny na záchodkách. Prolistujeme dětské knížky, zpíváme i z nich. Nakonec, ale mám lepší nápad. A tak začneme skládat vlastní Rovesong. „Blansko!“, „Obůrka!“, „Rovezoom!“ a pak se nadšeně vrháme do první sloky. Refrén je zcela jednoduchý: Bum čeky bum…

 pro Rovernet, Ester a Gabča

Souvisejí články podle tagů
Template Design © Joomla Templates | GavickPro. All rights reserved.