Menu
Tablet menu

Potřetí a stále NAŠROT!

  • Zobrazeno: 7058
( 3 hlasů ) 

 

OMG, další článek o NAŠROTu? Jako vážně? Ano... A proč? - Chci se s vámi podělit o úžasnou atmosféru NAŠROTu,  chci, aby co nejvíc z vás poznalo ty úžasné chvíle. Letos jsem byl poslední ročník jako účastník, tak jsem si řekl, že bych konečně mohl něco napsat…

 

Rok 2015. Moje poslední možnost jet na NAŠROT jako účastník, ale já přemýšlím zda bych neměl zkusit něco nového. V tom se na scéně objevuje důležitá postava tohoto příběhu - moje matka...

„Chlupáči a nechceš jet ještě na nějakou tu vaši skautskou akci? Nemám ti ještě něco zaplatit?“

„Mami?“ zasmál jsem se v domnění, že si země moje drahá maminka tropí legraci. „Dobrý. Zkrachujem. Nevadí.“

Ale já to myslím vážně. Nemáš jich nějak málo?“ otázala se zcela bez náznaku ironie. „Co třeba ten tábor na konci prázdnin? Byl jsi na něm přece už dvakrát ne? Šrot? Nebo tak něco?“

„Našrot,“ doplnil jsem ji a dostal ji tak ze situace „ani-za-boha-si-nevzpomenu-jak-se-to-jmenuje“, která je u mých rodičů, co se skautu týče, zcela běžná.  Vím přesně důvod, proč tuhle akci zmínila – z Našrotu se vracím vždy spokojený, nabitý pozitivní energií a plný nové inspirace a je to jedna z roverských  akcí, které vděčím, za to že jsem stále ve skautu aktivní.

„Jo přesně to jsem myslela. Tak pojedeš ne?“

 

„No já nevím,“ váhal jsem. Byl jsem opravdu na rozpacích – na jednu stranu jsem chtěl opět zažít tu úžasnou atmosféru roverského tábora, ale na druhou se Našrot kryl jedním dnem Čekatelského kurzu. To by pro mě znamenalo nejen to, že si po čekateláku nepojedu domů odpočinout, ale taky to, že opět nebudu doma dalších 5 dní. Někoho by to možná odradilo. Řekl by si, že do toho nejde, že přece není přece blázen.

 

Blázen (nejspíš) nejsem, bral jsem to jako výzvu! 

 

 

Chlupáč, "cestovatel"

A tak jsem jel. Nejdříve na konec světa, kde jsem se kousek od České Třebové zúčastnil letního běhu ČLK Sursum a posléze na konec druhý, kde se nedaleko Buchlovic nacházel Našlapaný roverský tábor.

Než jsem se však dostal do cíle, předcházelo tomu několik nemilých situací. Musel jsem cestovat desítky kilometrů bez sebemenšího odpočinku, abych předešel tomu, že se probudím za hranicemi naší země, a když už jsem se konečně dotrmácel do Buchlovic, musel jsem řešit otázku, které jsem se celou cestu tak obával:

„A kam teď?“  

Do toho všeho mi ještě jedna z vedoucích napsala sms zprávu:

„Kdy dorazíš?“, což umocnilo už tak dost stresovou situaci. *dramatická hudba* Chlupáč v nesnázích.

 

Od Našroťáka, který byl na dvou ročnících, by se očekávalo, že cestu na tábořiště najde hravě. V této chvíli si však musíme uvědomit základní problém této situace – já. Chlupáček. Osoba, která je schopná se ztratit po sedmi letech každoroční účasti na našem oddílovém táboře.

Měl jsem tedy celkem dvě možnosti – jít v očekávání, že se ve mně probudí nějaký ten orientační nesmysl, který mě dovede ke zdárnému cíli, nebo překonat svou hrdost, zavolat vedoucímu tábora - Juniorovi a zeptat se ho na cestu.

Zvolil jsem třetí možnost. Šel jsem prostě rovně a na sms zprávu, ve které stále byla ta nezodpovězená otázka kdy dorazím, jsem reagoval krátce, ale výstižně – BRZO...

Uznávám – brzo to nebylo, ale byla to velice dobrodružná  zábavná výprava!

Cestou jsem se seznámil s párečkem sportujících důchodců, kteří mimo to, že mi poskytli cenné rady na mojí cestovatelské kariéře, mě parádně vyzpovídali. Seznámil jsem se také s jednou velmi přitažlivou servírkou, která o okolí Buchlovic nevěděla vůbec nic. Nicméně musím poznamenat, že povídalo se s ní hezky.

Cesta do tábořiště mi trvala asi tak dvojnásob, co by trvala průměrnému roverovi, ale neztratil jsem se (skoro vůbec), což je na mě obdivuhodný výkon.

 

NAŠROT pod nadvládou dívek

Genderový poměr účastníků tábora (14:3) byl nakloněn něžnějšímu pohlaví, což zapříčinilo, že osmnáctiletý rover s diskutabilní přezdívkou Chlupáček, byl vystaven nadějím, že se jedná o novodobou verzi rovera-playboye.

Ó jak trpké bylo jejich zklamání! Tuhle situaci plně vystihuje výrok jedné z kamarádek, kterou jsem poznal na CEJ 2014:

„Jé ty jsi Chlupáček? O tobě už jsem slyšela, ale představovala jsem si tě teda jinak.“ Jsem jen ošklivý žabák, ale pokud mě políbíš bude ze mně krásný princ...

Nicméně, i když nejsem rover-playboy, do NAŠROTího prostředí jsem se aklimatizoval až podivuhodně rychle. Stejně tak i do etapové hry, ve které jsme stali obyvateli soběstačné vesnice. Tato vesnice byla po staletí strážena hranicí, kterou obyvatelé vesnice překračovali jen zřídka, a vždy jen na pár metrů v případě obstarání si věcí k přežití. Atmosféra etapové hry (která je víc popsána v článku od Gabči) mě strhla natolik, že když jsem při nocování venku zahlédl v kukuřičném poli za hranicemi vesnice pohyb, málem jsem si naplnil spací pytel. Nevím zda-li, jsem si prostě řekl, že když jsem schovaný ve spacáku tak mě to určitě nesní nebo jsem hrál mrtvého chlupáče, každopádně jsem usnul.

Následující dny mě čekal nelehký úkol. Jména. Byl jsem ve velké nevýhodě - mě znal každý, já si nepamatoval ani jednu přezdívku. A tak jsem se častokrát dostával do trapné situace „ani-za-boha-si-nevzpomenu-jak-se-jmenuješ-promiň...-ale-sluší-ti-to“. Naštěstí byli vždy po ruce mí drazí našroťáčci z minulých ročníků, kteří mi v případě nouze přispěchali na pomoc.

„Prosimtě, jak se jmenuje támhlecta sexy roverka v modré mikině?" (jméno bylo vycenzurováno kvůli riziku nárůstu ega oné roverky)“  A jó…“

Problém byl, když si ostatní účastníci jména vymýšleli nebo prohazovali. To jsem z toho pak měl pravý veganský guláš. No každopádně nějaký čas to trvalo, než Sušenka byla opravdu Sušenka a ne Bětka a všechny ty Evči, Gabči, Majdy, Žabky, Kačky a Hříbci měli opravdu taková jména, jaké jim dali jejich maminky a tatínci. Nebo jejich skautské maminky a tatínci. No, alespoň mi tak byli nahrazeny seznamovací hry, na kterých jsem nebyl.

 

Od inženýra po mrzáka

Moje historicky první hra na Našrotu se velmi podobala práci, kterou bych měl vykonávat po dokončení mých studií. Jednalo se o pracovní řetězec, ve kterém na prvním místě byli projektanti, kteří předávali informace o stavbě dalším pracovníkům a ti pak dalším. Až to došlo ke mně. A já jsem měl na starosti samotnou realizaci stavby.

„Však to nevypadá vůbec jako na tom plánu...“ „Co?“  „Ále nic, Chlupi. Nádhera.“

A tak teď volám: Modlete se, ať je ze mě inženýr, jinak vám budou padat střechy na hlavu!

NAŠROT byl také plný fitek. Jedna z nich byla poněkud neobvyklá hoňka. Neobvyklá byla v tom, že pokud jste chtěli chyceného hráče osvobodit, museli jste ho políbit. „My, kluci se nebudeme pusinkovat,“ upřesňoval Rádio klučičí menšině pravidla na začátku hru. „Pokud si daly holky stejné pravidlo, tak to bude opravdu zajímavá hra,“ poznamenal jsem, i když jsem tušil, že to nejspíš nebude pravda. Nutno poznamenat, že v této hře jsem nedostal ani jednu pusinku! Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá – jsem moc rychlý.

Život od dětství po dospělost v několika hodinách? Na NAŠROTu  je všechno možné.  Během této hry jsem prožil život od dětství po dospělost, vystřídal několik životních partnerek, přišel o ruku, stal se kulturistou, tanečníkem, dělníkem, inženýrem a chvílema byl i nezaměstnaný (vyhodili mě z práce, když jsem přišel o ruku). V tomto programu jsem zjistil, že jsem pro takový život naprosto nepoužitelný, za celou dobu hry jsem totiž nestihl udělat ani jedno dítě.

Bylo toho opravdu hodně (tolik, že už jsem toho spoustu zapomněl. Nejčastěji jsme však řešili typické vesnické záležitosti jako práce na poli, kácení stromů a kydání hnoje.

No dobře tak ne no. Ale vesničani jsme byli! Ale dělali jsme věci trochu odlišné, než jsem vám teď popisoval. Ku příkladu záchrana zraněných dřevorubců, hledání částí mapy, která vedla k další mapě nebo skupinový vesnický tanec.

Čas na NAŠROTu utíkal rychle jako vitariánský maratonský běžec. Aby taky ne, vždyť jak se často říká: Ty nejkrásnější chvíle ubíhají nejrychleji. A už jsme tu měli poslední den, rozuzlení etapové hry a hlavně poslední táborový oheň. Popsáno jedním slovem – paráda. Popsáno několika slovy – party, rapování na akordy Zombie od Cranberries a poslední chvíle spolu. A pak zbyly už jen vzpomínky. Vzpomínky na nejlepší "díl" z celé NAŠROTí trilogie!

 

 

Připadá vám program NAŠROTu z mého článku chudý a nezajímavý? Snad si nemyslíte, že vám všechno vykecám ne? Nejlepší možností jak zjistit jaký je program na NAŠROTu je se na NAŠROT přihlásit. Program sice bude jiný, ale o nic méně kvalitní nebo zábavný.  Navíc jsem nyní v organizačním týmu i já, což výrazně zvýší úroveň programu! Dobře, uznávám, trapný pokus o vytvoření iluze motivace, aby jste na NAŠROT jeli, ale zkusit jsem to musel. Tak snad to pro vás nebude demotivace (můžeme si zatancovat! (svůdný smajlík)).

 

 

 

 

Komentáře   

 
10. 12. 2015 9:18 +1 # Černohousová Alžběta
Docela mě fascinuje skutečnost, že ti Chlupáči říkají i doma :D
 
 
10. 12. 2015 21:02 # Vala Ondřej (Chlupáček)
Ano, je tomu tak. Moje přezdívka má mnoho temných tajemství...
 
 
13. 12. 2015 17:19 # Ochotná Tereza (Poštolka )
Nemůžu uvěřit tomu, že první co se mi na rovernetu povede je kliknout přes tablet jen na jednu hvězdu, ach jo :( zrušit se mi to nepodařilo, nicméně si myslím, že tvůj článek je skvělý! Líbí se mi ten slohových styl :) Rejkos tě zdraví, když ho četla, skoro mipoprskala smíchy celý mobil xD
 
 
14. 12. 2015 17:31 # Vala Ondřej (Chlupáček)
To vůbec nevadí. Hlavně, že jste se zasmály =)
 

Komentáře mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé

Doporučujeme

  • 1
  • 2
  • 3
ROVEL+

ROVEL+

Rád(a) by sis složil(a) vůdcovskou zkoušku, ale zajímá tě spíš rovering? Chceš, aby tvůj kmen nebo roverský projekt šlapal, ale nevíš, jak na to? Hledáš kurz, který tě opravdu podpoří?   Vyzkou...

pátek, 26 leden 2018

Číst více
Nová kniha, Ivančena - 70 let ve vzpomínkách a obrazech.

Nová kniha, Ivančena - 70 let ve vzpomínkách a obrazech.

Průvodce nejednoduchými sedmi desítkami let nejen mohyly, ale i celé naší země. Kniha podává souborné svědectví o tom, jak se myšlenka mohyly na Ivančeně zrodila, jakým časům musela vzdorovat, a jaké ...

čtvrtek, 20 duben 2017

Číst více
Roverské realizační projekty strategie 2022 – setkání právě teď!

Roverské realizační projekty strategie 2022 – setkání právě teď!

Strategické téma „Podpora roverské výchovné kategorie“ se dostává do fáze nastavování konkrétních projektů – buď u toho! BRNO – PRAHA – OSTRAVA!!!   Zadání strategického tématu „Podpora rove...

středa, 08 březen 2017

Číst více

Žebříčky

Přehled TOP10 uživatelů webu s nejvíce body za poslední 6 měsíců.
1.
Kiková Aneta (Kiki) 5 b
1.
Král Pavel (Šupináč) 5 b

Projekty

Oddílové šátky
  • ( 0 hlasů ) 
  • 9. 5. 2017 20:23
  • Autor: Šmoula
  • Oblast: SKAUTING
Expedice Rumunsko: hory - moře - české vesničky
  • ( 0 hlasů ) 
  • 7. 2. 2016 23:38
  • Autor: Schmidt Ondřej (Dr.Obek)
  • Oblast: TĚLO
Den reklamy
  • ( 0 hlasů ) 
  • 7. 2. 2016 23:25
  • Autor: Schmidt Ondřej (Dr.Obek)
  • Oblast: SPOLEČNOST
Zobrazit další

Výzvy

RUCE
  • ( 0 hlasů ) 
  • 18. 1. 2017 10:20
  • Autor: Trnčáková Nela (Vážka)
  • Oblast: TĚLO
Woofuj aneb staň se dobrovolníkem
  • ( 1 hlas ) 
  • 22. 5. 2016 23:26
  • Autor: Kučerová Ivana (Ifanka)
  • Oblast: KULTURA
Rozumím, ale nemluvím
  • ( 0 hlasů ) 
  • 22. 5. 2016 23:13
  • Autor: Kučerová Ivana (Ifanka)
  • Oblast: SPOLEČNOST
Zobrazit další